Určitě se po přečtení tohoto článku najdou tací, kteří budou můj názor kritizovat, ale snad a v to i doufám, že tací, kteří budou souhlasit.
Dneska mně k tomu i trochu nahrál článek o agresivitě dětí ve školkách viz : http://zpravy.idnes.cz/agresivita-deti-ve-skolkach-dpp-/domaci.aspx?c=A120531_215233_domaci_brm a hlavně diskuze pod článkem, která se hýří všelijakými názory k výchově.
Nikdy by mě ale nenapadlo, že budu přemýšlet o nějaké “metodě“ jak vychovat svoje vlastní dítě a hlavně by mě nenapadlo, že by to mohlo být i něco těžkého. Stačí se zaposlouchat do rozhovoru dětí tak z páté třídy, když čekají na autobus. Nebýt to dětské hlásky, tak si myslíte, že se baví nějací dělníci při polední pauze. V tu chvíli mě proběhne v hlavě myšlenka, že nesmím dopustit toho aby se v budoucnu i můj synek někde takto reprezentoval!
Stává se mi, že pozoruji jiné matky a sleduji jejich techniky vychovávání. Ovšem zatím jsem nepřišla na nic závratného, co bych mohla aplikovat i na svém dítěti. Je to asi hodně individuální, na každé dítě platí něco jiného. Na některé stačí zvýšit hlas, na jiné nestačí ten hlas zvýšit ani pětkrát, pak už bych tedy přistoupila k technice "ruka a zadek"
Podle mě je důležité, aby děti již od dětství věděli, co se smí a co se nesmí, co je dobré a co je špatné a aby uměli říci ,,děkuji a prosím“ Těžké pak je učit to dítě, když to neumí ani jeho rodič, ale to je druhá stránka věci, takové rodiče totiž ani moc nezajímá, co z jejich ratolesti vyroste.
Některé děti to ale neví a neumí, i přesto že rodiče mají slušné, jen ten rodič jim prostě dovolí VŠE a je zastáncem názoru “dítě je osobnost a musí se rozvíjet“ to určitě souhlasím, ale my “dospěláci“ bychom mu v tom měli trochu pomoci a ne ho utvrzovat v tom, že například házet po psovi kameny a kočku lidově řečeno “mydlit klackem“ je naprosto normální! Asi by neuškodilo, kdyby ten rodič na dítě zvýšil hlas, nebo mu dal popř. na zadek, aby to naše dítko vědělo, že se to nesmí dělat. A takovýchto vypozorovaných příkladů bych mohla uvést několik, ale důležitá je podstata této myšlenky, že pravděpodobně z dětí, kterým je dovoleno vše nevyroste člověk, který by něco respektoval.
Možná nejlepší by bylo, kdybychom se k tomuto tématu vrátili za patnáct / dvacet let a pověděli si s rodiči, kteří svoji ratolest za to špatné okřikli nebo dali na zadek a s těmi rodiči, které nechávali děti růst bez jakéhokoliv jejich zásahu, abychom se dozvěděli, co z těch našich dítek vůbec vyrostlo.
A nezapomeňme na to, že tak jak se chová rodič, se jednou bude jednou chovat i naše dítě.
Takže rodiče chovejte se tak, jak chcete, aby se jednou chovalo i Vaše dítě!
